úterý 21. listopadu 2017

Dělat už jen to, co baví

Jsou dny plné yogové praxe. Jsou dny, kdy se v hlavě objeví nápad. Dny, kdy se mi nechce nic, ale vůbec nic dělat. Dny, kdy mám chuť přečíst knížku na jeden zápřah. Dny, kdy mozek chce nasávat informace. Dny, kdy jsem bez energie a kdy naopak mám energie na rozdávání. 



Vždycky, v každý takový jednotlivý den, cítím něco zvláštního, co mě vede. Vede a nutí jít ven nebo naopak zůstat doma. Zjistila jsem, že při jakémkoli pokusu se přemoct k činnosti, ke které nemám zrovna chuť/energii/náladu vzniká něco nevydařeného. Je jedno, jestli výrobek nebo činnost. 



A tak jsem se naučila poslouchat sebe. Svůj vnitřní hlas. Protože vím, že takhle je to nejsprávněji. Pokaždé, ale pokaždé zpětně vidím, že to, co jsem měla a chtěla udělat se povedlo. Baví mě to. Cítím pocit naplnění. A taky dostávám krásnou zpětnou vazbu. 




Zkuste taky dělat to, co vás opravdu baví. U čeho cítíte, že takhle je to správně. Něco, u čeho se zastavuje váš čas. Něco, u čeho nevidíte a neslyšíte. Něco, co vás bude bavit dnes a stále. 





úterý 14. listopadu 2017

Připravit se a otevřít oči

Je mi tak špatně, že mám pocit, že už žádné další natřásání nezvládnu. Po téměř dvouhodinové jízdě autobusem, kdy si pan řidič vzal do hlavy, že čím více děr vybere, tím dostane víc bodů, mi bylo zle jak psovi. 

Po sto letech jsem se pustila autobusem, ačkoliv šlo o nedobrovolné vzdání se auta a dobrovolné svěření svého života  do rukou pana řidiče. Konečně po vystoupení lapnu čerstvý vzduch do plic a koukám na hodinky. Potom na jízdní řád, ve kterém jsem se nikdy v životě nevyznala. Už jako malá jsem s tím bojovala a nikdy z něj nemohla nic vyčíst. 

Sedám si na lavičku a radši zůstávám na chladném vzduchu než abych vlezla do hypermarketu přeplněného lidmi. To už bych tam možná opravdu mohla začít zvracet. Pozoruji starší paní, která se belhá spolu s hůlkou směrem k jízdnímu řádu. Zřejmě tam taky nic nemůže vyčíst.

"Nevíte, prosím, v kolik jede autobus do Uničova?"

"Jejda, to nevím, ale podívám se Vám..."

No, nic moc nedokážu vyčíst, ale nakonec uvidím nějakou hodinu, tak ji také paní sdělím. S myšlenkou "snad jí ten autobus fakt pojede".

Paní si sedá vedle mě na lavičku a kouká před sebe. Nedá mi to a zahájím konverzaci (celá já, stejně jako v příběhu z léta - http://www.kreativnimama.cz/2017/09/jedno-moudre-poselstvi.html)...

"Jedete na hřbitov?" (Taška plná svíček a blížící se dušičky)



"Ano, leží tam manžel. Normálně tam jezdím na kole, ale dnes je taková zima a už taky bude brzy tma, že mě napadlo radši se dnes pustit autobusem. Já moc autobusem nejezdím, ale v takové zimě už je to asi lepší."

"Tak snad ten autobus pojede," přitakávám a  modlím se, že jsem řekla paní správnou hodinu odjezdu. 

"A Vy jezdíte na kole, když máte nemocnou nohu?" (Hůlka, kterou si paní položila jako věrnou kamarádku vedle sebe)

"Ano, já to vždycky nějak zvládnu. Chci se hlavně hýbat, vždyť sedím jen doma, potřebuju i pohyb. Dřív jsem se hýbala hodně, ale teď mám špatná kolena, tak to nejde tak dobře."

"Tak to jste moc šikovná, že se takhle snažíte dostat ven a nesedět jen na gauči."

"Víte, já kdybych se nehýbala, tak zlenivím a pak už bych na tom gauči mohla skončit do konce života. Dřív jsem se hýbala hodně, chodila jsem cvičit, ještě před 5 lety jsem se dvakrát týdně protahovala. I dnes se snažím každé ráno aspoň o mírné protažení, ale už to nejde tak dobře, bolí to."


"A nedělala jste náhodou yogu?"


"Ano, to je právě to, o čem mluvím, že jsem dělala před pěti lety ještě. Chodila jsem tady do Prostějova k manželům (nevzpomenu si bohužel na jméno!), kteří lekce vedli jako jedni z mála tady v Prostějově. Teď už je toho všude plno, ale já chodila pořád k nim, byli podobně staří jaká já a chodila tam spousta lidí podobně smýšlejících. Měla jsem to tam moc ráda."

"A proč už nechodíte na yogu? Možná kdybyste objevila tady v Prostějově, že se cvičí nějaká velmi jemná forma yogy, anebo si doma jen sama udělala pár ásán, bylo by to pro Vás příjemné."

"Kdepak, teď už to tolik nejde. A nikdo tam už se mnou ani nechce chodit. Lidi ve stáří zleniví. Mám teď syna, který za mnou občas přijede s přítelkyní, ti taky dělají yogu. Téměř snacha se zabývá zdravou výživou, nedají do pusy jen tak něco. Pokaždé jim upeču buchtu a oni se pokaždé ptají, jestli jsem tam dala olivový olej, domácí vajíčka. Zrovna teď jsem pekla štrúdl a oni povídají ´Tys to potřela kupovaným vejcem, že jo?´. Oni poznají všechno, tak se snažím to nešidit. Ale ne vždy mám doma domácí vajíčka nebo olivový olej, tak do buchty dám, co mám."

"To se o ně hezky staráte. Jste mi udělala chutě na štrúdl. Jestli ho oni nechtějí, přijdu si k Vám já :)"

"Můžete, bydlím tady v Prostějově", usmála se na mě paní taktéž. 

Povídaly jsme si a povídaly a pak přijel autobus. Opravdu v dobu, kterou jsem vyčetla z jízdního řádu. Můj se přiřítil o pár minut později a já celou cestu - snad abych nemusela myslet na svůj obracející se žaludek, snad proto, abych nemyslela na tu zimu, která mnou lomcovala - přemýšlela, jak na své cestě potkáváme lidi, kteří s námi souzní. Mám období, kdy řeším jen yogu a vše s ní spojené, dám se do řeči na autobusovém nádraží se starší paní, která téměř celý svůj život praktikovala yogu. 

Vesmír mě baví... Čím víc konkrétnější přání vysílám, tím více se mi jich plní, ukazuje a přichází ke mně. Občas sice oklikou a s lekcí, které nerozumím, ale on i smysl tohoto se potom nějakým způsobem vyplaví. 



Mějte oči otevřené. Nikdy nevíte, koho na své cestě potkáte. A taky je dobré poslouchat a nechat se vést. Když už nevíte kudy kam, zpomalte a poslouchejte. Třeba kouzelnou babičku, která si zrovna sedne vedle Vás na nádraží...



pátek 10. listopadu 2017

Yoga v obýváku a vše kolem ní

Fantastická atmosféra. 

Krásná energie.

Příjemné (o)hlasy.

Velká síla.

Spousta emocí. 

Živé a ještě živější prožívání.

Poznání. 

Respekt. 

Nadšení. 

Odhodlání. 

DECH! Hlavně DECH! Poslouchat jej, respektovat, řídit se jím, pomáhat si díky němu do jednotlivých ásan a jejich hlubšího provedení. A v neposlední řadě taky relaxace, kdy jde o uvolnění, (pokud možno) bezmyšlenkový stav. 

Obývákem prošlo už 7 žen, dvě miminka a spousta prožitků. Je jedno, jaké máte tělo, kolik vám je let. Je jedno, jaké zkušenosti s yogou máte či naopak nemáte. Při Yoze v obýváku jde o úplně jiné věci. Maličkosti tvoří celou hodinu a na těchto maličkostech se učíme, posouváme. Bez soupeření, bez srovnávání. Proč se srovnávat? Každý chodí na lekce sám za sebe a sám se sebou. Je zbytečné tahat sem (v hlavě myšleno samozřejmě) ostatní, kteří žijí/leží/sedí zrovna vedle mě. 

Projekt Yoga v obýváku ( http://www.kreativnimama.cz/2017/10/yoga-v-obyvaku.html) se krásně posunuje, roste, mění a já jako lektor cítím velikou pokoru a vděk za možnost poznávat skvělé ženy, skvělé děti. Pokud chce kdokoli další vyzkoušet, mám volné ještě pondělky a úterky. Čas je vždy individuálně domluven tak, abychom si vyhověli všichni. 

Namaste 






sobota 4. listopadu 2017

Úplněk a meditace

Dnes se dočtete na všech duchovně založených fb skupinkách a webech o Úplňku v Býku. Je dobré začít den meditací a posílit všechna přání, která v sobě máme a snažíme se o jejich splnění. Já si takovou meditaci přesně v určený čas, kdy Úplněk nastal - tedy v 06:22 naordinovala a intenzivně myslela na svá tajná přáníčka. Musím říct, že energie, kterou jsem cítila, rozvibrovala celé mé, ze spánku, ztuhlé tělo. Dokonce jsem si zazpívala mantru a přistihla se, že se mi můj hlas opravdu líbí!



Možná bych se mohla začít živit zpěvem :D Ale raději zůstanu u těch mých jiných plánů a cílů, které jsem si vytyčila. Každopádně... Já Vesmíru vyslala přání a už se mi jedno z nich plní! Takže se soustřeďte na svou mysl, pohodlně se usaďte anebo si klidně lehněte, zavřete oči a.... VYSÍLEJTE...

Co vyšlete, to přijde. Věřte mi, mám s tím zkušenosti....

Věnujte se také péči o tělo, o krk, hlasivky... Já  dnes chci dopřát svému tělu olejovou lázeň (Ashtangisté ví, o čem mluvím), pleťovou masku, velmi jemnou yogu a krásnou knížku spolu se skleničkou plnotučného mléka v posteli. 

Přeji všem nádherný víkend. A nezapomeňte uctít své blízké, kteří už nejsou mezi námi tím, že zapálíte svíčky na jejich hrobech. Pomodlete se jakkoli to umíte za jejich duše. Promluvte s nimi a svěřte jim své bolístky. Uleví se vám. 

Krásné dva nepracovní dny, přátelé!




pátek 3. listopadu 2017

Prostějov a jeho kouzelná místa

Co jsem se přestěhovala, mám dny, kdy přijde obrovské nutkání jít kamkoliv jen tak. Kam mě nohy vedou, tam se jimi jednoduše nechám zavést. Jde to samo, prostě jen jdu z bodu A do bodu B.

Takové silné nutkání jsem měla dnes. Těšila jsem se do města, protože jsem ještě neměla pořádně čas prozkoumat místa, která mi chyběla po odstěhování se z Brna. Chápu, že pro místní jsou takové vycházky zřejmě nesmyslné, ale já se fakt těšila, že objevím NĚCO, vlastně COKOLI

V duchu jsem přemýšlela nad tím, že jsem tady v Prostějově narazila ještě žádnou dobrou kavárnu. Aspoň trochu podobnou, co se vybavení, atmosféry a JINAKOSTI týká. Běželo mi to hlavou už od okamžiku, kdy jsem zaparkovala auto a pustila se do mé Tour de Prostějov. Štráduju si to pěšky, nespěchám, usmívám se a vychutnávám  svobodu právě toho NIKAM NESPĚCHÁNÍ. Jeden obchod, druhý obchod. Hmm... Nové knížky, o tyhle musím určitě napsat Ježíškovi. 


"Ale už bych potřebovala to kafe, fakt bych ho potřebovala," pomyslím si a rozhlížím se, kterou cukrárnu/kavárnu v okruhu 300 metrů kolem dokola zvolit. "Ale já se vlastně chtěla ještě podívat tam do té ulice, v té jsem snad ještě nikdy neprocházela. Jejda, to už je tolik hodin? To si budu muset vzít asi Coffee to go, ale je to vůbec někde v Prostějově možné? Mám takovou chuť na Flat white (pro ty, co dosud neochutnali jde o současný fenomén milovníků kávy), ale obávám se, že tady to opravdu nikde nenajdu." Nepřipustila jsem pokles na duchu a řinula si to ulicí, ve které jsem snad ještě za 5 měsíců bydlení na vsi (tady něco málo o mém milovaném Plumlovu: http://www.kreativnimama.cz/2017/08/uz-jsem-skoro-zapomnela-jaky-byl-zivot.html), ani nepáchla

Míjím slečnu v zástěře, která zrovna píše na ceduli venku KÁVA S SEBOU. Udělám velký oblouk směrem vlevo a už otvírám dveře do kavárny, které bych si možná ani nevšimla, nebýt slečny, která - aniž by sama tušila - vyřešila můj problém "akutně potřebuju kafe!!!". 

"Dobrý den," zdravím a už od dveří cením zuby, protože jsem neskutečně mile překvapena interiérem. Dokonalost!!! Jedním slovem opravdová DOKONALOST. Přesně tohle jsem hledala a nemusela jsem se ani tolik snažit! 


Celá nadšená přistupuju k pultu a prosím o kávu. Slečna začne vyjmenovávat druhy, které se u nich podávají, když ji uprostřed zarazím a zeptám se nedočkavě:

"A nemáte náhodou Flat white, prosím?"

"Jasně, můžu Vám ji připravit."

"Vy opravdu máte Flat white???" Nemůžu uvěřit vlastním uším a proto se znova ujišťuji. 

"V nabídce ho nemáme, protože většina lidí tady, ani neví, oč jde, ale určitě Vám ho ráda připravím."

Nebyla jsem schopna slova. Takový, pro mě, až zázrak a něco neuvěřitelného, se stalo skutečností. 

Ne, nepřeháním! A proto doporučuji všem místním - zajděte si sem a objednejte Flat white. Dostanete se až do sedmého nebe, pokud tak úplně nemusíte Caffe latté, ale taky ne úplně hořkou kávu. Flat white je silná káva, ale zároveň krémově jemňoučká, tzn. ani moc kávy, ani moc mléka. Prostě všeho akorát :)  

Za mě palec nahoru především díky výborně připravenému nápoji, ale také fantastické slečně (nebo paní?), která jej dokázala vytvořit. Další body za interiér. Příjemný, osobitý, velmi osobitý. Jednoduchý, čistý, všechno tak, jak by mělo být na místě, kde se chcete cítit v souladu se sebou samým.



Běžte tam, kdo jste ještě nevyzkoušeli. Věřím, že ani vás FACE TO FACE nezklame.


PS 1: A víte co? Pečou si i vlastní sušenky! Koláče jsem neochutnala, ale při pohledu na ně ve výloze mi skoro tekly sliny z pusy. Hlavně teda ten dýňový vypadal luxusně ;) Věřím, že při příští návštěvě na něj dojde...

PS 2: Jakmile najdu další skvělá místa v Prostějově, budu vás průběžně informovat ;)

čtvrtek 2. listopadu 2017

Kokosový cukr a můj sladký manžel

Píšu nákup, klasika:

- jogurty
- pečivo
- ovoce
- tmavý cukr/kokosový cukr

Myšleno tmavý cukr anebo kokosový cukr. Několikrát jsme probírali téma, že tmavý cukr je stejně nezdravý jako ten bílý. Jde v podstatě (prý) o zbytkový cukr, takže je možná ještě horší než ten normální. Snažila jsem se přesvědčit manžela o tom, že to určitě tak není, a že tedy tmavý cukr je rozhodně zdravější variantou. Ale upřímně - přesvědčovala jsem spíš sebe samu, protože bílému cukru se snažím vyhýbat. Což nikdy nejde tak úplně protože rafinovaný cukr je snad úplně ve všem. 

"TOHLE!!!" dává mi manžel balíček s kokosovým cukrem asi 2 mm před oči, takže nevidím pořádně na nápis, "jsem kupoval naposledy, je to ten nejdražší cukr, co tam byl!" Trošku se přikrčím, protože čekám, kdy mi ho hodí na hlavu. 

"ALE" nenechám ho začít s další větou, kterou chce vypustit "já napsala na seznam tmavý NEBO kokosový. Nemusel jsi kupovat nejdražší, stačil by tmavý!"

"Ne, tam bylo napsáno tmavý LOMENO kokosový."

"Jo, ale to znamená tmavý NEBO kokosový, ne oba!!! A pokud tmavý byl levnější o 40 kč, měl jsi vzít samozřejmě ten."



Začali jsme se smát, protože to jinak nešlo. Vím, že příště musím napsat jasně a zřetelně, co vlastně chci. Můj sladký manžel je schopný vzít kvůli mým zdravým manýrům (dočetla jsem se samozřejmě o kokosovém cukru nedávno, tak jsem ho chtěla vyzkoušet a říkala si, že bude určitě nejzdravější variantou) i ten nejdražší cukr, co v obchodě najde. A tak mě napadlo, jak je fantastický, když dělá tahle gesta. Občas zapomínám na to, proč jsem si ho vzala za muže. 

Je fajn žít v manželství. O to víc fajn, že máte takového muže, jakého mám já. A proto jsem mu po tomhle uvědomění si o den později koupila výborné čaje. Novinku Ajurvédský čaj - kokos, kurkuma a zelený s názvem Malý Buddha (oba doporučuji, jsou vynikající).  Aby měl ten zdravý cukr do čeho sypat ;)






Očista

Tak y se vás dotkla. Ta nemoc... Ten Covid-19. Všichni o něm víme. Někdo se bojí, někdo z něj šílí, někdo ho stále nebere dost vážně. Patří...