čtvrtek 27. července 2017

Nejlepší rozhodnutí v životě

Tak je ze mě po 14 letech opět vesničanka. Utíkala jsem z vesnice v době, kdy jsem si myslela, jak je nudná a nezáživná.

Dnes jako dospělá, se dvěma dětmi, vyzrálejší, poučenější, ostřílenější a rozumnější v určitých oblastech života, se znova vracím na téměř vesnici. Plumlov je oficiálně vyhlášeno městem, ale pravdou je, že lišky tu dávají dobrou noc. To, z čeho jsem před tolika lety utíkala, dnes považuji za něco fantastického. Klid, ticho, samota. Žádné trolejbusy ani tramvaje, žádná hlasitá hudba, žádní podivní lidé scházející se na místním, velkém nádraží. Ani žádní uhonění a vystresovaní lidé.

Naopak... Příroda všude kolem. Usínání s výhledem na západ slunce, probouzení se za zpěvu ptáků. Které je - na rozdíl od města slyšet dokonale a zřetelně. Snídaně na balkoně, kde káva chutná jaksi lépe. Výhled na azurově modrou oblohu, kde nehrozí smog a nezpůsobuje neustálý kašel dvojčat. Užívám si toho ticha. Ještě jsem neobjevila nevýhody vesnice, prozatím považuji život "na samotě u lesa" za idylický pro rodinu. Možná časem budu mluvit jinak, kdo ví. Nicméně, teď si užívám neuvěřitelnou harmonii. A líbí se mi to!

Nevěřila bych tomu, ale změna místa dokáže veliké divy. Z malého bytu do mnohem většího je jako přechod ze tmy do světla.

Děti už si nemusí hrát na mimi plácečku, ale v obrovském pokojíku, kde mají konečně každý svůj prostor. Kde se jim vejdou všechny jejich rytíři na koních, princezny, hrady, domečky, všechny postavičky z Kinder vajíček a veškeré jejich nasbírané poklady. Můžou běhat kolem domu, aniž bych se bála, že je přejede auto a přitom na ně koukám z velikého okna, když vařím v prostorné a dokonalé kuchyni. Kde je tak obrovská kuchyňská linka, až mám občas práci v ní něco najít.

S příchodem do nového, voňavého, čistého domova se rodí i nové nápady, do hlavy vstupují čisté a optimistické myšlenky. První vlastní praxe Ashtanga yogy dnes byla jiná ve všech směrech. Konečně beze strachu, že se bouchnu o zeď (oproti místu, kde jsem praktikovala ještě donedávna, mi to tady přijde jako ráj na zemi a hlavně celý prostor jen pro mě, aniž by kolem skákaly děti!!!) jsem si mohla v klidu užívat čas, který mám jen pro sebe. Pohled při závěrečné relaxaci ne do zdi, ale na oblohu, je jen pomyslná třešnička na dortu.

Tolik světla, tepla a prostoru a tolik vzduchu na NÁDECH a VÝDECH, jsem necítila strašlivě dlouho. Možná i proto jsem teď kolem sebe dala plno žluté barvy. Protože je jako slunce, které dává život všemu kolem, které dodává tu správnou náladu a krásné pocity.

V neposlední řadě... Mám konečně spoustu místa, kde můžu uplatnit svou kreativitu. A především... Mám své DOMA. Přesně takové, jaké má být a jaké jsem si představovala. Kde si můžu dát snídani na balkoně se svým manželem, poslouchat jen zpěv ptáků. Nevidět nikoho a neslyšet nikoho. Bez aut, bez hluku města, bez smogu, bez řinčení tramvají, bez řvaní hlasité hudby. Tohle všechno beze spěchu a beze stresu. Cítím veliký vděk. Za tohle všechno.

Nový domov. Nová kapitola. Další ze splněných snů a cílů.





středa 26. července 2017

Manželství

Bavili jsme se s manželem (tehdy ještě s přítelem), že se oba vzájemně bojíme toho, že si jeden z nás ještě ani nestačí ukousnout svatebního dortu a chování toho druhého se změní.

Začnou příkazy, zákazy, poroučení, kritika apod. a my se "uvidíme" v pravém světle. Když se o tom bavím s okolím, spousta mužů má obavy, že manželka se po navléknutí prstýnku změní v bytost, která bude mít potřebu manžela měnit, usměrňovat, vychovávat, poučovat a tak dále a tak dále. Muži, proč se toho tak bojíte??? Zůstáváme stejné, pořád jsme to my - snoubenky, přítelkyně, byť dnes už tedy manželky! Jsme uvnitř stále stejné, nepřecvakne nám to v hlavě a ani v srdci (tedy mluvím za sebe, nevím, jak ostatní manželky ;)). Tím, že si kousneme do toho svateb
ního dortu se mění pouze to, že teď oficiálně dáváme všem ostatním mužům najevo, že jsme zadané, zamilované, spokojené, šťastné. Po svatbě se u mě změnil vnitřní stav jen v oblasti jistoty a bezpečí. Cítím, že když se cokoli stane, mám parťáka, který mě nenechá máchat si pusu v bahně a podá mi ruku.
Přiznávám... Taky jsem se bála, že muž se dokáže změnit. Že jakmile má "svý jistý", přestane se snažit o další budování vztahu. Ale všechno zůstalo tak, jak je, všechno je v naprostém a nejlepším pořádku. Stále mě rozmazluje a dopřává mi plnými doušky... Všech chutí, vůní, dárků, překvapení...

Uzavřením manželství by neměla skončit snaha o vztah pečovat. Moje zkušenosti mě naučily, že nic v životě není jistý. Proto je potřeba se nadále snažit. Pečovat, milovat, užívat!


PS: Manufaktura, edice s růží... Nedávno darované překvapení pro mě... A jen tak... Dokonalost!

Imunita

Každý, ale každý rok v této době řeším to samé - koutky u lehce atopické Terezky, opary u nás všech, lehké nachlazení u dětí (zvláštní, že j...