Každý, ale každý rok v této době řeším to samé - koutky u lehce atopické Terezky, opary u nás všech, lehké nachlazení u dětí (zvláštní, že já několik let nebyla nemocná - ťuk, ťuk), posílení imunity jako takové. Každý rok sbírám a suším poctivě bezový květ, s lipovým květem a petrklíčem pomáhá moje mamka (mami, dekuju ti!!!), sbírám šípky (sbírejte, dokud to ještě jde! V zimě jako když najdeš). Všechno tohle začínám vařit jak lektvar z babského ucha počátkem podzimu a prvních deštivých dnů a podávám dětem opravdu pravidelně.
Kreativní máma
Blog, který má inspirovat, motivovat, pobavit. Blog nejen o dětech, ale především o životě jako takovém. Vaše/naše starosti, naše/vaše radosti. Smích, slzy. Hodně emocí i pocitů. Blog jako deník. Kde člověk píše tak, jak plyne život. Příběhy, lidé, momenty. Blog, který je pro všechny, kteří o životě už ví své.
středa 7. října 2020
Imunita
středa 23. září 2020
Udělat si radost bez pocitu viny
K Vánocům jsem si vybrala jako jeden z dárků Čakrové večery, kdy se jeden pátek v měsíci sejde skupinka žen a naše lektorka nás vede k otevírání a posilování energií u našich sedmi nejdůležitějších čaker. Tento pátek jsme probírali druhou - Svadhisthana čakru. Kdybych jen bývala tušila, co všechno se ve mně tento večer otevře, snad bych se na to mohla i nějak připravit. Ovšem otázka je, zda se na něco takového dá vůbec připravit.
Už když lektorka vyslovila tu větu "Když si něco dopřejete pro sebe, máte pocit viny? Běží vám hlavou otázka, co jsem za ty peníze mohla koupit dětem, do domácnosti (dosaďte si, co chcete)", jsem věděla, že tento večer patří mně. Zrovna tohle totiž bylo téma, které se mě bytostně týkalo.
Dlouho jsem tuto investici zvažovala. V hlavě mám stále vzorec "Za ty peníze můžeš koupit něco dětem, použij to na jídlo, teď zrovna začne škola, budeš potřebovat platit kroužky..." Všechno pro děti, všechno. Učím se s tím pracovat. A jelikož jsem ve fázi vědomého dělání si radosti pro sebe, prostě jsem si jednoho dne řekla, že ušetřené peníze věnuji sobě. Ne dětem. Ne manželovi. Ne na jídlo. Ne na výlet. Ne pro rodiče. JEDNODUŠE PRO SEBE. Samozřejmě přišly nejdřív výčitky (která máma je v tuhle chvíli nemá?), ale už po pár dnech jsem věděla, že kdybych to měla udělat znova, neváhám a udělám to zas.
úterý 15. září 2020
SAMOŽIVITELKA NEBO PODNIKATELKA?
Velmi dobře si pamatuji na období, kdy jsem se musela odstěhovat ze společného rodinného domu, začít žít v podnájmu, protloukat se jako samoživitelka a řešit, jestli koupím dětem bundu nebo boty. Nikdy nezapomenu na ty beznadějné večery plné přemýšlení o tom, co se bude dít, pokud odejdu. Nejsem jediná máma dvojčat, která odešla od jejich otce, ale v té době jsem ten pocit měla. Strach, který mě svazoval, který mě doslova dusil, byl tak obrovský, až jsem se bála, že to snad nikdy nemůžu zvládnout. Neustále jsem řešila, jak můžu sama uživit dvě děti, když jenom za podnájem platím téměř dvanáct tisíc korun.
Potřebovala jsem finanční jistotu, kterou jsem v tu chvíli neměla.
Tehdy jsem měla jedinou možnost, a to vrátit se do práce, ze které jsem odcházela na mateřskou. Ovšem jednalo se o práci, která mě vůbec nebavila. Byla to pro mě jen určitá forma jistoty, ale naplnění z tohoto zaměstnání nikdy nebylo a věděla jsem, že ani nikdy nebude.
Ovšem pro mě to byl příjem, který jsem jako samoživitelka velmi nutně potřebovala.
Protože odejít s dvojčaty vstříc nejisté budoucnosti stálo sakra velkou odvahu. Jenomže já ji musela najít, protože společné soužití s tátou mých dětí už se nedalo vydržet. Zmobilizovala jsem poslední zbytky svých sil a pustila se do boje.
Pamatuji si chvíli, kdy jsem při podepisování podnájemní smlouvy doslova smlouvala a snažila se uprosit správkyni nemovitosti o snížení ceny aspoň o pětistovku. Už tehdy jsem věděla, že takhle žít nechci, ale neměla jsem na výběr.
Slíbila jsem si, že v podnájmu, který sežral více než polovinu mé výplaty a nebyl pro mě s dvojčaty ani dostačující, budu bydlet po dobu jen nezbytně dlouhou.
Protože já při bezesných, protrápených nocích slíbila především dětem, že se budeme mít dobře. Že nedopustím, abychom v něčem strádali.
Trvalo to velmi dlouhou dobu, než jsem pochopila, že se budu muset přestat pasovat do role oběti a budu muset začít prostě žít. Vydělávat. Budovat. Tvořit. Protloukala jsem se všelijak. Přivydělávala jsem si uklízením, psaním článků, občas vypomohli finanční injekcí mí rodiče. Ale pořád to nebylo ono.
Neustále jsem měla pocit, že přece někde ještě musí existovat cesta, jak z toho ven. A pak zafungoval Vesmír...
Doslova mě cvrnkla do nosu příležitost, která najednou začala dávat smysl. Zkusila jsem podnikání. Ale tohle není podnikání, ve kterém platíte, platíte, platíte a nic se nevrací. Tohle je podnikání, které dává obrovský smysl, které je nejspravedlivější na světě, jaké jsem měla možnost poznat a hlavně je to podnikání, které přináší absolutní nadšení a radost. Jako bych našla činnost, která nejen že vydělává peníze, ale která mi taky přináší jakýsi pocit naplnění. Pocit, že pomáhám nejen sobě a své rodině přispět do rodinného rozpočtu, ale přispět také ještě třeba dětem, které nemají absolutně nic, dokonce nemají ani co jíst. Funguje to na principu "dáš a bude ti dáno". Další věcí, kterou velmi oceňuji je obrovská PODPORA. Podpora žen, které začínaly od nuly a musely ujít neuvěřitelný kus cesty, aby byly tam, kde jsou dnes. Už tohle je pro mě tak veliká inspirace!
Přece jen je tady ovšem něco, čeho dnes zpětně lituji. Že jsem tuhle příležitost nechytla za pačesy už dřív, ačkoliv mi Vesmír posílal dost jasné signály, že ANO, TOHLE JE ONO.
A já už nechci propásnout ani jediný den na cestě k přísunu peněz, ono totiž není čas ztrácet čas. Uvědomuji si totiž čím dál víc, že budování něčeho TEĎ, znamená splnění mého snu a cíle v BUDOUCNU. Tohle je ten největší hnací motor. A přesto spousta žen stále váhá... Proč?
neděle 16. srpna 2020
Sebevědomá žena
Dlouho mi trvalo si vnitřně pojmenovat své osobní pocity. Ty pocity zmaru, strachu, nejistoty, vyčerpání. Nechtěla jsem si přiznat, že můžu fungovat i způsobem, kdy přece nemusím být na 100% žena, na 100% máma, na 100% kamarádka, na 100% tvořitelka, na 100% lektorka.
Chtěla jsem být ve všem dokonalá, ale v jednom momentě mi došlo, že dokonalost je iluze. Protože dokonalost je pro každého jinak měřitelná záležitost.
Nikdy jsem se neuměla přetvařovat a tak zákonitě muselo dojít k tomu, že jsem shodila masku. Nejdřív sama před sebou. Podívala jsem se na své kruhy pod očima, šedivou pleť, vyschlé rty, vystouplé lícní kosti a zeptala se sama sebe "Fakt to takhle chceš?"
Přidat popisek |
Ve chvíli, kdy tahle otázka proletěla mou hlavou, se začala utvářet myšlenka na změnu. Změnu stravy, změnu práce, změnu nastavení všech povinností, změnu myšlení. A protože je Vesmír velmi chytrý, posílal mi jasná znamení, která jen já dřív přehlížela. Šlo to najednou samo ruku v ruce. Přicházely příležitosti. Přicházely lidé. Přicházela energie. Co odcházelo, tak byly nečistoty. Jedy. Z těla. Ze srdce. Především ale z mé mysli. Naučila jsem si se svými myšlenkami hrát. Učím se doteď je pozorovat a vzít si jen to podstatné. Jsou dny, kdy ta hlava jede naplno a nelze ji zastavit. Potom přichází signál tělu, které mi dá jasně najevo jakousi STOPku. V tuto chvíli už vím přesně, co mám dělat a jak reagovat.
Začalo to kdysi před lety. Přišla yoga, která pomohla ve všech oblastech života. Dodala sebevědomí. Spoustu sebevědomí a spoustu síly postavit se za sebe v tomhle krutém a rychlém světě.
Pokračovalo to tvořením, které neustále zdokonaluji, a které přináší stále víc a víc radosti. Především ale tahle kreativita odpoutává mou mysl od všech těch "MUSÍŠ" a zůstává jen "CHCI". A najednou ta kreativita začala být také oceňována. Nejen slovně a přes pochvaly. Ale také finančně. Zaměřila jsem se na finanční oblast svého života a zjistila, že peníze jsou symboly, které potřebuji. Proto, abych prostřednictvím těchto symbolů mohla předávat své zkušenosti dál.
Abych mohla dál pomáhat. Maminkám, které jsou ztracené v tomto světě stejně jako jsem byla já. Které řeší neustále peníze. Ženám bez sebevědomý, ale se snahou začít konečně něco dělat jinak než dělají dnes.
A zase chytrý Vesmír poslal příležitost. Podnikání. Byla bych velmi hloupá, kdybych to nezkusila, obzvlášť, když se jedná o nulové náklady v začátcích. Stačí prostě jen začít. Vzdělávat se. Testovat na sobě. Čím víc pronikám do budování svého byznysu, tím větší smysl mi všechno dává.
Najednou se mi otevřely oči a vidím, že Vesmír zároveň s touhle příležitostí poslal také prostředky k tomu, jak se znova také vrátit k té ženě v sobě. K té ženě, které kdysi byla SEBE-VĚDOMÁ, ale každodenní rutina kolem dětí a domácnosti tuhle ženu zadupali kdesi hluboko. Všechno se to ve mně znova probudilo. Znova po letech beru do ruky častěji řasenku. Rtěnku. Začínám se zajímat o to, jak své kruhy pod očima eliminovat a rozzářit svou pleť. Po tolika letech nečinnosti se pomalu probouzí SEBE-VĚDOMÁ ŽENA, které záleží na tom, jak se cítí. Protože jsem zjistila, že když na sobě pracuji, měním se. A tím, že se měním já, mění se i mé okolí. A o tom to je. O změně! Udělat to rozhodnutí, udělat ten krok a vyjít na cestu. Cestu, která se mění ve velikou jízdu plnou zážitků, nových poznatků, nového učení se. Je to neuvěřitelný pocit!
Znám spoustu maminek, které se utápí ve své roli maminky. Které se věnují dítěti či dětem na 200% a už jim tolik nezáleží na tom, že jejich vnitřní dítě také potřebuje přece pozornost. Proč? Proč se tak ztrácíme, dámy? Taky jsem to zažila. A pracuji na probuzení.
Změnila jsem stravu. Změnila jsem postavu. Dopřávám si kvalitní péči, která nemusí stát tisíce! Dopřávám si doplňky stravy - já, která je vždycky velmi razantně odmítala. Co když by vám někdo řekl, že to, co nedokážete dostat ze stravy, protože prostě ani to ovoce a zelenina nedokáže občas pokrýt veškerou dávku vitaminů, minerálů a všech potřebných látek? Doplnila byste to jinak? Já se na to zaměřila a ta změna je fantastická. A zase je to jen o tom něco nového vyzkoušet! Nic jiného.
Maminky, nebojte se toho! Ty, ty i ty můžeš být znova krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Není to bez práce a úsilí, ale ta cesta za to stojí, to ti garantuji.
Chceš taky udělat to rozhodnutí? V sobě...? Chceš změnit své staré vzorce a návyky? Cítíš nutkání něco změnit? Pojď do toho. Cesta se ti zjeví a dveře se otevřou. Ty jen uděláš ten první krok... Velmi ráda ti pomůžu a navedu tě.
pondělí 23. března 2020
Očista
úterý 21. ledna 2020
Imunita
Každý, ale každý rok v této době řeším to samé - koutky u lehce atopické Terezky, opary u nás všech, lehké nachlazení u dětí (zvláštní, že j...
-
První tři měsíce... Boj za to se nepozvracet. Povedlo se. První trimestr žaludek na vodě, potřeba jíst a přitom nechuť cokoli jíst. Smíšené ...
-
Každý, ale každý rok v této době řeším to samé - koutky u lehce atopické Terezky, opary u nás všech, lehké nachlazení u dětí (zvláštní, že j...
-
Velmi dobře si pamatuji na období, kd y jsem se musela odstěhovat ze společného rodinného domu, začít žít v podnájmu, protloukat se jako sa...