Imunita

Každý, ale každý rok v této době řeším to samé - koutky u lehce atopické Terezky, opary u nás všech, lehké nachlazení u dětí (zvláštní, že já několik let nebyla nemocná - ťuk, ťuk), posílení imunity jako takové. Každý rok sbírám a suším poctivě bezový květ, s lipovým květem a petrklíčem pomáhá moje mamka (mami, dekuju ti!!!), sbírám šípky (sbírejte, dokud to ještě jde! V zimě jako když najdeš). Všechno tohle začínám vařit jak lektvar z babského ucha počátkem podzimu a prvních deštivých dnů a podávám dětem opravdu pravidelně.

Nově jsem letos zavedla taky čerstvě vymačkané šťávy ze sezónního ovoce - na jaře a v létě toho bylo plno, teď na podzim vedou hlavně jablka a k tomu přidám vždycky jednu okurku, pár rajčat, anebo co je prostě aktuálně doma za ovoce či zeleninu, výborné jsou i kuličky hrozna. Přímo do toho (anebo jen zvlášť do štamprle - má to své kouzlo, Moraváci ví) nalévám speciální nápoj obsahující mimo jiné vitamin C, acerolu, rakytník, kustovnici a hlídám pití u dětí až do dna (včetně Vivi). Fakt si dávám záležet na tom, aby tohle rodina měla denně "na talíři". Hlavně jsem vděčná, že to dětem chutná, znám takové, do kterých je velmi těžké dostat jakýkoli vitamin, byť v podobě ovoce a zeleniny.

Dřív jsem těmto maličkostem nepřikládala moc pozornosti, ale čím jsem starší, tím mi na zdraví záleží víc a víc. Protože ta fráze "ZDRAVÍ MÁME JENOM JEDNO" není frází, nýbrž pravdou.

O nápoji, který se mi opravdu osvědčil, ráda napíšu více v případě zájmu.

Udělat si radost bez pocitu viny

K Vánocům jsem si vybrala jako jeden z dárků Čakrové večery, kdy se jeden pátek v měsíci sejde skupinka žen a naše lektorka nás vede k otevírání a posilování energií u našich sedmi nejdůležitějších čaker. Tento pátek jsme probírali druhou - Svadhisthana čakru. Kdybych jen bývala tušila, co všechno se ve mně tento večer otevře, snad bych se na to mohla i nějak připravit. Ovšem otázka je, zda se na něco takového dá vůbec připravit. 

Už když lektorka vyslovila tu větu "Když si něco dopřejete pro sebe, máte pocit viny? Běží vám hlavou otázka, co jsem za ty peníze mohla koupit dětem, do domácnosti (dosaďte si, co chcete)", jsem věděla, že tento večer patří mně. Zrovna tohle totiž bylo téma, které se mě bytostně týkalo.

Dlouho jsem tuto investici zvažovala. V hlavě mám stále vzorec "Za ty peníze můžeš koupit něco dětem, použij to na jídlo, teď zrovna začne škola, budeš potřebovat platit kroužky..." Všechno pro děti, všechno. Učím se s tím pracovat. A jelikož jsem ve fázi vědomého dělání si radosti pro sebe, prostě jsem si jednoho dne řekla, že ušetřené peníze věnuji sobě. Ne dětem. Ne manželovi. Ne na jídlo. Ne na výlet. Ne pro rodiče. JEDNODUŠE PRO SEBE. Samozřejmě přišly nejdřív výčitky (která máma je v tuhle chvíli nemá?), ale už po pár dnech jsem věděla, že kdybych to měla udělat znova, neváhám a udělám to zas.

Péče o moji problematickou pleť spočívala léta v tom, že jsem si každé ráno a večer opláchla obličej vodou, potom s vlhčeným tamponem otřela kůži micerální vodou a nakonec jsem nanesla krém. Jasný, vyzkoušela jsem tisíc krémů, tisíc zázračných přípravků, sér, masek, doporučení od lékařů, omezení určitých druhů potravin apod... Mohla bych opravdu vyprávět. Občas přišly výkyvy, kdy se pleť zhoršila (známe PMS, dámy, že?), kdy jsem měla hodně stresu, jedla více sladkého a na té pleti bylo všechno, opravdu všechno druhý den poznat. Tím, jak poslední měsíce VĚDOMĚ pracuji s "CO DÁVÁŠ DO SVÉHO TĚLA, TO SE TI VRACÍ", vědomě taky pracuji konečně s tím, jak posílit péči o pleť i zvenčí. 

Je to jako s kartáčkem na zuby. Než jsem dostala elektrický kartáček, měla jsem pocit, že svoje zuby si čistím celkem pečlivě a vůbec jsem to neřešila. Ale jakmile se mi do ruky dostal elektrický kartáček, ten WOW pocit z čistoty byl znatelný po prvním použití. Prostě pocit, že ty zuby jsou najednou FAKT čisté nějak víc. Ale než jsem ho měla, žila jsem v domnění, že takhle to stačí. Znáte to taky takhle, měli jste to podobně?

Stejný pocit jsem měla i při mém prvním čištění tváře touto mašinkou. Dokud jsem nepoznala tuto patentovanou technologii, měla jsem za to, že pro svou pleť dělám hodně. No, zřejmě nedělala, protože žádný přípravek neudělal za dlouhé měsíce to, co udělal během pár týdnů tento produkt. Mé přesvědčení o koupi posílily výsledky jiných žen - žen a dívek s velmi silným akné či velmi povadlou pletí. Tady se nedá koukat jinak než s otevřenou pusou. Nakonec jsem to prostě v hlavě přetvořila na životní investici, tohle totiž není něco, co vyhodíte za měsíc, protože to dojde, anebo protože to nefunguje. 

Dnes už bych za každý  jednotlivý slib, který tento přístroj dává (vyhladí pleť, rozzáří, zvýší její odolnost, zmizí jakási hrubost, pomůže s akné, vyhladí vrásky, kůži hydratuje a tonizuje a spoustu podobných), dala sama ruku do ohně. Obzvlášť, když testuji na sobě už nějaký ten pátek a vidím výsledky.

SAMOŽIVITELKA NEBO PODNIKATELKA?

 Velmi dobře si pamatuji na období, kdy jsem se musela odstěhovat ze společného rodinného domu, začít žít v podnájmu, protloukat se jako samoživitelka a řešit, jestli koupím dětem bundu nebo boty. Nikdy nezapomenu na ty beznadějné večery plné přemýšlení o tom, co se bude dít, pokud odejdu. Nejsem jediná máma dvojčat, která odešla od jejich otce, ale v té době jsem ten pocit měla. Strach, který mě svazoval, který mě doslova dusil, byl tak obrovský, až jsem se bála, že to snad nikdy nemůžu zvládnout. Neustále jsem řešila, jak můžu sama uživit dvě děti, když jenom za podnájem platím téměř dvanáct tisíc korun. 

Potřebovala jsem finanční jistotu, kterou jsem v tu chvíli neměla. 

Tehdy jsem měla jedinou možnost, a to vrátit se do práce, ze které jsem odcházela na mateřskou. Ovšem jednalo se o práci, která mě vůbec nebavila. Byla to pro mě jen určitá forma jistoty, ale naplnění z tohoto zaměstnání nikdy nebylo a věděla jsem, že ani nikdy nebude. 

Ovšem pro mě to byl příjem, který jsem jako samoživitelka velmi nutně potřebovala. 

Protože odejít s dvojčaty vstříc nejisté budoucnosti stálo sakra velkou odvahu. Jenomže já ji musela najít, protože společné soužití s tátou mých dětí už se nedalo vydržet. Zmobilizovala jsem poslední zbytky svých sil a pustila se do boje. 

Pamatuji si chvíli, kdy jsem při podepisování podnájemní smlouvy doslova smlouvala a snažila se uprosit správkyni nemovitosti o snížení ceny aspoň o pětistovku. Už tehdy jsem věděla, že takhle žít nechci, ale neměla jsem na výběr. 

Slíbila jsem si, že v podnájmu, který sežral více než polovinu mé výplaty a nebyl pro mě s dvojčaty ani dostačující, budu bydlet po dobu jen nezbytně dlouhou. 

Protože já při bezesných, protrápených nocích slíbila především dětem, že se budeme mít dobře. Že nedopustím, abychom v něčem strádali. 

Trvalo to velmi dlouhou dobu, než jsem pochopila, že se budu muset přestat pasovat do role oběti a budu muset začít prostě žít. Vydělávat. Budovat. Tvořit. Protloukala jsem se všelijak. Přivydělávala jsem si uklízením, psaním článků, občas vypomohli finanční injekcí mí rodiče. Ale pořád to nebylo ono.

Neustále jsem měla pocit, že přece někde ještě musí existovat cesta, jak z toho ven. A pak zafungoval Vesmír...

Doslova mě cvrnkla do nosu příležitost, která najednou začala dávat  smysl. Zkusila jsem podnikání. Ale tohle není podnikání, ve kterém platíte, platíte, platíte a nic se nevrací. Tohle je podnikání, které dává obrovský smysl, které je nejspravedlivější na světě, jaké jsem měla možnost poznat a hlavně je to podnikání, které přináší absolutní nadšení a radost. Jako bych našla činnost, která nejen že vydělává peníze, ale která mi taky přináší jakýsi pocit naplnění. Pocit, že pomáhám nejen sobě a své rodině přispět do rodinného rozpočtu, ale přispět také ještě třeba dětem, které nemají absolutně nic, dokonce nemají ani co jíst. Funguje to na principu "dáš a bude ti dáno". Další věcí, kterou velmi oceňuji je obrovská PODPORA. Podpora žen, které začínaly od nuly a musely ujít neuvěřitelný kus cesty, aby byly tam, kde jsou dnes. Už tohle je pro mě tak veliká inspirace!

Přece jen je tady ovšem něco, čeho dnes zpětně lituji. Že jsem tuhle příležitost nechytla za pačesy už dřív, ačkoliv mi Vesmír posílal dost jasné signály, že ANO, TOHLE JE ONO. 

A já už nechci propásnout ani jediný den na cestě k přísunu peněz, ono totiž není čas ztrácet čas. Uvědomuji si totiž čím dál víc, že budování něčeho TEĎ, znamená splnění mého snu a cíle v BUDOUCNU. Tohle je ten největší hnací motor. A přesto spousta žen stále váhá... Proč?

Sebevědomá žena

 Dlouho mi trvalo si vnitřně pojmenovat své osobní pocity. Ty pocity zmaru, strachu, nejistoty, vyčerpání. Nechtěla jsem si přiznat, že můžu fungovat i způsobem, kdy přece nemusím být na 100% žena, na 100% máma, na 100% kamarádka, na 100% tvořitelka, na 100% lektorka. 

Chtěla jsem být ve všem dokonalá, ale v jednom momentě mi došlo, že dokonalost je iluze. Protože dokonalost je pro každého jinak měřitelná záležitost. 

Nikdy jsem se neuměla přetvařovat a tak zákonitě muselo dojít k tomu, že jsem shodila masku. Nejdřív sama před sebou. Podívala jsem se na své kruhy pod očima, šedivou pleť, vyschlé rty, vystouplé lícní kosti a zeptala se sama sebe "Fakt to takhle chceš?"

Přidat popisek

Ve chvíli, kdy tahle otázka proletěla mou hlavou, se začala utvářet myšlenka na změnu. Změnu stravy, změnu práce, změnu nastavení všech povinností, změnu myšlení. A protože je Vesmír velmi chytrý, posílal mi jasná znamení, která jen já dřív přehlížela. Šlo to najednou samo ruku v ruce. Přicházely příležitosti. Přicházely lidé. Přicházela energie. Co odcházelo, tak byly nečistoty. Jedy. Z těla. Ze srdce. Především ale z mé mysli. Naučila jsem si se svými myšlenkami hrát. Učím se doteď je pozorovat a vzít si jen to podstatné. Jsou dny, kdy ta hlava jede naplno a nelze ji zastavit. Potom přichází signál tělu, které mi dá jasně najevo jakousi STOPku. V tuto chvíli už vím přesně, co mám dělat a jak reagovat. 

Začalo to kdysi před lety. Přišla yoga, která pomohla ve všech oblastech života. Dodala sebevědomí. Spoustu sebevědomí a spoustu síly postavit se za sebe v tomhle krutém a rychlém světě. 

Pokračovalo to tvořením, které neustále zdokonaluji, a které přináší stále víc a víc radosti. Především ale tahle kreativita odpoutává mou mysl od všech těch "MUSÍŠ" a zůstává jen "CHCI". A najednou ta kreativita začala být také oceňována. Nejen slovně a přes pochvaly. Ale také finančně. Zaměřila jsem se na finanční oblast svého života a zjistila, že peníze jsou symboly, které potřebuji. Proto, abych prostřednictvím těchto symbolů mohla předávat své zkušenosti dál. 

Abych mohla dál pomáhat. Maminkám, které jsou ztracené v tomto světě stejně jako jsem byla já. Které řeší neustále peníze. Ženám bez sebevědomý, ale se snahou začít konečně něco dělat jinak než dělají dnes.

A zase chytrý Vesmír poslal příležitost. Podnikání. Byla bych velmi hloupá, kdybych to nezkusila, obzvlášť, když se jedná o nulové náklady v začátcích. Stačí prostě jen začít. Vzdělávat se. Testovat na sobě. Čím víc pronikám do budování svého byznysu, tím větší smysl mi všechno dává. 

Najednou se mi otevřely oči a vidím, že Vesmír zároveň s touhle příležitostí poslal také prostředky k tomu, jak se znova také vrátit k té ženě v sobě. K té ženě, které kdysi byla SEBE-VĚDOMÁ, ale každodenní rutina kolem dětí a domácnosti tuhle ženu zadupali kdesi hluboko. Všechno se to ve mně znova probudilo. Znova po letech beru do ruky častěji řasenku. Rtěnku. Začínám se zajímat o to, jak své kruhy pod očima eliminovat a rozzářit svou pleť. Po tolika letech nečinnosti se pomalu probouzí SEBE-VĚDOMÁ ŽENA, které záleží na tom, jak se cítí. Protože jsem zjistila, že když na sobě pracuji, měním se. A tím, že se měním já, mění se i mé okolí. A o tom to je. O změně! Udělat to rozhodnutí, udělat ten krok a vyjít na cestu. Cestu, která se mění ve velikou jízdu plnou zážitků, nových poznatků, nového učení se. Je to neuvěřitelný pocit! 

Znám spoustu maminek, které se utápí ve své roli maminky. Které se věnují dítěti či dětem na 200% a už jim tolik nezáleží na tom, že jejich vnitřní dítě také potřebuje přece pozornost. Proč? Proč se tak ztrácíme, dámy? Taky jsem to zažila. A pracuji na probuzení. 

Změnila jsem stravu. Změnila jsem postavu. Dopřávám si kvalitní péči, která nemusí stát tisíce! Dopřávám si doplňky stravy - já, která je vždycky velmi razantně odmítala. Co když by vám někdo řekl, že to, co nedokážete dostat ze stravy, protože prostě ani to ovoce a zelenina nedokáže občas pokrýt veškerou dávku vitaminů, minerálů a všech potřebných látek? Doplnila byste to jinak? Já se na to zaměřila a ta změna je fantastická. A zase je to jen o tom něco nového vyzkoušet! Nic jiného. 

Maminky, nebojte se toho! Ty, ty i ty můžeš být znova krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Není to bez práce a úsilí, ale ta cesta za to stojí, to ti garantuji. 

Chceš taky udělat to rozhodnutí? V sobě...? Chceš změnit své staré vzorce a návyky? Cítíš nutkání něco změnit? Pojď do toho. Cesta se ti zjeví a dveře se otevřou. Ty jen uděláš ten první krok... Velmi ráda ti pomůžu a navedu tě. 

Očista

Taky se vás dotkla. Ta nemoc... Ten Covid-19. Všichni o něm víme. Někdo se bojí, někdo z něj šílí, někdo ho stále nebere dost vážně. Patřím do skupiny, která jej vnímá, ale nehysterčí. Prostě přijímám věci tak, jak jsou. Samozřejmě, pokud by se tohle dotklo mé rodiny, nejspíš bych pociťovala větší strach. Ale já mám strach z jiných věcí. Třeba z takových jako "Co zase zítra, proboha, uvařím k obědu?" Moje noční můra. Mám pocit, že v kuchyni trávím 60% svého volného času. Peču, vařím, peču, vařím, uklízím myčku, skládám do ní nádobí a zase peču a vařím. A vymýšlím. Menu pro masožravce a menu pro vegetariána. Menu pro malé dítě. Nikdy jsem toho tolik nevařila jako v posledních dnech. Jsou dny, kdy máme teplý oběd i večeři. Opravdu z toho šílím. 

A co domácí výuka? Další ze šíleností. Učit se v domácnosti, kdy mám za zadkem malé dítě, které nepochopí, že TEĎ prostě fakt nemůžu stavět kostky, protože musím něco vysvětlit dvojčatům, nelze. Škola, domácí vyučování. Někdy bych se chtěla třeba jen zavřít na záchod na 5 minut. 5 minut dělat, že tady nejsem a přečíst si třeba jeden článek v časopise. Nejde to. Zrovna má Vivi období, kdy chytá paniku, jestliže mě dvě vteřiny nevidí. Okamžitě slyším "Máma, máma, máááááááááámaaaaaa, aaaaaaaaaaaaa!!!!" Někdy se mi chce i brečet. To ve chvíli, kdy si sednu ke kávě a přijde jedno, druhé, třetí dítě. A vždycky to každé dítě má svůj velký problém. Který potřebuje vyřešit hned. Znáte to, mámy? 

Kapitola sama o sobě je každodenní, nepřetržité bytí všech členů rodiny (manžel má tu výsadu, že může zmizet do práce). Neustálá přítomnost dětí. Neustálé mluvení. Ať už jejich nebo televize. Pořád je u nás řev. Extrémní pro jedince, který je hypersenzitivní. Extrémní pro člověka, který potřebuje i ticho. Utíkám do přírody. Už ráno chvilku po 5. hodině, chvilku po tom, co je trocha světla. Moje chvíle, která udržuje mé duševní zdraví v pořádku. Má praxe yogy na podložce by byla velmi přínosná, pokud bych ji zavedla ve svém dni v době ticha. Které je ráno kolem 5. hodiny. Jenomže to moje tělo nezvládá. Je zkrácené, nejde to. Nejde ani pozdrav slunci. Potřebuji aspoň chvilku, abych rozproudila krev. S běháním je to snazší. Proberu se, připravím snídani pro všechny, obleču se a mizím. Prostě pryč. Do ticha. Cestou posbírám bylinky na čerstvý čaj nebo do jídla. 

Občas je to boj o udržení nervů v pořádku. Udržení mysli v pořádku. Umění se nezbláznit. Považuji to za velkou zkoušku. Ne, že by se mi karanténa nelíbila, ale čeho je moc, toho je příliš. To ticho mi stačí. Aspoň hodinu ticha, absolutního ticha. Kdy po mně nikdo nic nechce. Kdy nemusím řešit, co uvařit kobylkám. Kolik úkolů ještě nemáme. Jak zabavit přetažené dítě. Úplná karanténa nastává ve chvíli, kdy mi přestává fungovat telefon. Žádné kontakty. Žádný Instagram. Žádný Facebook. Dokonce ani Viber. Messenger. Nic. Taková situace mi najednou umožňuje po dlouhé době vzít do ruky knížku. Časopis. Mám toho velké kupy, protože poslední roky jsem prostě nebyla schopná přečíst cokoli. Usínala jsem u toho v posteli a přes den se číst opravdu nedá. 

A tak si nakonec při své každodenní chvilce ticha v posteli uvědomuji, že jsou ta karanténa a rozbitý telefon, přínosné situace. Protože nevidím zprávy, nevidím ostatní a jejich světy, které momentálně žijí. Já žiju ten svůj. Jsem donucena prožívat každý přítomný okamžik svého vlastního života a najednou přichází taková čistka. Nemluvím o uklizených a protříděných skříních, které jsem stihla udělat. Mluvím o té vnitřní čistce. O tom čase, kdy můžu zapřemýšlet konečně, co ano a co ne. 

A uvědomuji si, že tahle čistka byla velmi podstatná a musela přijít. Shodou okolností s jarem. S očistou krve pomocí každodenně nasbíraných kopřiv. S uvědoměním si, že život není o sociálních sítích. 

Život je teď. Odložte telefony. Odložte povinnosti, které počkají. Využijte karanténu k vnitřní očistě své duše. Je to luxus 

Yoga for moms

Yoga for moms