neděle 22. října 2017

Raduj se z toho, co máš, nepřemýšlej nad tím, co ti chybí…


Proč se tímhle hlasem neřídí většina z nás? Naopak, pořád se za něčím honíme, chceme ještě víc,  než máme. Bohatí chtějí být ještě bohatší, hubení ještě hubenější, krásní ještě krásnější a tak dále a tak dále. Nejsme spokojení s tím, co máme, přitom stačí taaaak málo! Začít si vážit toho, že je člověk zdravý, má kde bydlet, co jíst. Že má kolem sebe lidi, kteří ho milují. Většina z nás na otázku „Jak se máš?“ odpovídá „Dobře, ALE…“ I já se mockrát přistihla, že reagují přesně tímhle způsobem. To jediné obyčejné ALE se vždycky objeví. Tato tři písmena dávají odpovědi mnohem větší význam, protože nás samozřejmě zajímá, jak dotyčný bude po ALE pokračovat.



Nedávno jsem se ptala kamarádky, jak to dělá, že je neustále tak dobře naladěná, optimistická, usměvavá. Odpověděla mi: „Veru, musíš se smířit sama se sebou, najít v sobě klid a rovnováhu.“ Došlo mi, jak hluboká pravda v takové jedné větě je. Jaký má význam. Neustále hledáme věci - štěstí, lásku, přijetí, uklidnění - tam venku. Jsme přesvědčení o tom, že nás učiní šťastnými a spokojenými. Jsme toho názoru, že stačí mít na kontě třeba 5 milionů či zhubnout aspoň 3 kila a bude nám líp. Je to hloupost, vždyť ta moje kamarádka měla pravdu. Já to vlastně vím už dávno, jenom na to občas jaksi pozapomenu. Spíš chci pozapomenout, protože když se uzavřeme do svého smutku, je nám líp v pozici ublížené oběti.

Dokud se nezačneme brát takoví, jací opravdu jsme, radovat se z toho, co máme TADY a TEĎ, nikdy nedosáhneme vnitřního smíření se sebou samým.




Co takhle přestat skuhrat, přestat používat ALE, která nám jen vytváří omezení v naší hlavě a začít konečně žít v realitě, ve které se nacházíme? Teď… Tady… S tím, co máme. Vším kladným i záporným. Co si začít vážit sebe a svého života? Co takhle začít být vděční? A co se začít radovat z toho, co máme a nemučit se přemýšlením nad tím, co nám chybí…?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Očista

Tak y se vás dotkla. Ta nemoc... Ten Covid-19. Všichni o něm víme. Někdo se bojí, někdo z něj šílí, někdo ho stále nebere dost vážně. Patří...