sobota 16. září 2017

Upršené víkendy

Víkendy jsou fantastické. Právě proto, že se nikam nemusíme honit. Teď už nám začínají i upršené víkendy, kdy děti můžou lítat v pyžamech klidně do oběda. Kdy se můžou dívat na pohádku dvě hodiny a mně to neirituje. Kdy nehulákám Rrychle, rychle do školky, spěcháme, šup, šup." Myslím, že i děti milují víkendy, protože jejich režim je naprosto volný. 

Vzpomněla jsem si dnes na to, jak pro mě víkendy představovaly kdysi jen utrpení. Strávit celé dva dny v domě, kde mi nebylo dobře, byl pro mě trest. Nešlo utéct ani se schovat. Když pršelo, nešlo jít ani ven. Na těchto vzpomínkách si uvědomuju, jak se každý vyvíjíme. Jak to, co jsme před několika lety mohli nenávidět, najednou můžeme milovat. Kdyby to jen trochu šlo, protáhla bych víkendy na tři dny odpočinku. Když pět dní v týdnu žijete jen tím, že chodíte do práce, nevíte kam dřív skočit, staráte se o to nejzákladnější v domácnosti a tak nějak i v rychlosti o děti, sobota přináší o to větší úlevu, klid. Jede se na výlet, sedí se doma, večer se kouká na pohádku/film. Hodně se jí, hodně se pije, hrají se hry, jezdí se na kole, spí se do té doby než nás cokoli/kdokoli vzbudí, aniž by nám do ucha zařval budík. 

Pro nás jsou víkendy svátky. Manžel doma, rodina pohromadě. Mluvíme, mlčíme, smějeme se, hulákáme, plánujeme, cestujeme, mlsáme, odpočíváme. Všechno tohle je něco, co mě nikdy neomrzí. Ale co je nejdůležitější... Jsme spolu. Spokojení. Šťastní. 

Buďte také šťastní. Co je víc?!





Žádné komentáře:

Okomentovat

Očista

Tak y se vás dotkla. Ta nemoc... Ten Covid-19. Všichni o něm víme. Někdo se bojí, někdo z něj šílí, někdo ho stále nebere dost vážně. Patří...