Dlouho jsem nepřidala žádný příspěvek. Hodně práce a hodně starostí s tím spojených. Dnes, po 3 týdnech 150%ního fungování jsem měla možnost protřídit si myšlenky v hlavě. Vyhodit to, co tam nepatří a zaměřit se na to, co by tam být mělo. Udělat sumarizaci posledních týdnů.
Dochází mi, jak moc jsem se odklonila od svého snu. Jak mě okolnosti dotlačily do stavu "Teď makej, užívat si meditací, klidu a dělat si čistky v hlavě můžeš potom." K tomuto "POTOM" jsem se dostala po třech týdnech. Děti jsou na víkend pryč, já si konečně zaběhala bez "rychle, rychle zpátky domů kvůli práci", pak si rozložila svou milovanou yogovou podložku a praktikovala svou Ashtanga yogu.
Všechno má najednou znova jasné barvy a jasný směr. Jako bych během těch hektických dnů zapomněla, kdo jsem a co chci. Jak jednoduché je nechat se pohltit světem, který je tak rychlý. Jak jednoduché je nechat se zatáhnout do stresu. Jsem se asi přestala mít ráda, když jsem do toho dobrovolně skočila. Bohužel (nebo Bohudík) jsem Býk, který nevzdává věci, dokud neztratí smysl toho, co dělá a proč. Takže jsem dřela jak mourovatá, abych večer padla jak sťatý strom.
A dnes konečně přišlo uvolnění, odplavení všech povinností a zůstal jen čas na mě a mé myšlenky. Prostor, který občas potřebujeme každý. A tak jsem znova zapřemýšlela nad svou cestou. Měla jsem jít rovně a zvolila jsem odbočku. Prozatím nelze říct, jestli je to špatně nebo dobře, jasné ovšem je, že můj cíl se vzdálil. Teď se znova otáčím k vidině přede mnou a pevně věřím, že to znova přijde.
Ovšem přišla překážka a je otázkou, jak se k této překážce postavit. Čelem? Nebo ji na chvilku odsunout a užít si aspoň dva dny volna? Neřešit? Dělat, že neexistuje? Tohle neumím... Když je něco špatně, trápí mě to. O to víc, pokud se to dotýká nejen mě, ale i nejbližších.
Asi bude nejlepší počkat a nechat se vést. Protože všechno je tak, jak má být. Že ano?!
Žádné komentáře:
Okomentovat