Já tedy nevím, kde soudruzi udělali chybu, ale změna času je pro mě jako pořádná rána palicí do hlavy. Já si říkala už ráno, že se nějak nemůžu probrat. Hlava dost mimo, nemůžu nějak utříbit myšlenky a tělo neposlouchá. Myslela jsem, že to je civěním dlouho do téměř noci na Harryho Pottera. Pak jsem to sváděla na včerejší extra strašidelné sobotní Halloweenské odpoledne na zámku v Plumlově (brrrr, bylo opravdu strašidelné!)... Teď tak přemýšlím, jestli nejsem takhle přejetá díky neplánovanému setkání s někým, koho jsem znala jen z vyprávění a obrázků. Anebo je ta moje hlava tak mimo kvůli naopak seznámení se s jednou skvělou ženskou, která mě poznala díky mému blogu a nadrzo se přišla osobně seznámit (co, Renatko?)? PS: Reni, ozvěte se mi! Už mám roupy, musíme něco vymyslet ;)
Já nevím, každopádně... Čokoláda nepomohla. Yoga snad tento stav výjimečně posunula o level dál, ale spíše ke stavu ještě rozkolísanějšímu. Zaměstnat ruce, nohy a hlavu díky fyzické dřině taky nepřineslo uklidnění. Moc mi nepřidává ani ten vítr venku, je dost šílený a když jsem vystrčila nos z vyhřátého DOMA, málem jsem odletěla i s vysavačem, který jsem si nesla - a který mimochodem přestal fungovat po vysátí prvních dvou sedaček, Pak prostě a jednoduše vypnuli proud - abych konečně uklidila ty rozdrobené sušenky, croissanty, rohlíky a další svačinky v autě (stydím se za ten bordel, co tam dvojčata nadělala!).
Tohle bych potřebovala... Akutně!
Ráno se nepovedlo právě kvůli tomu všemu! Normálně hlídám manželovi čas, protože když vím, že má někde být, tak ho tam prostě ženu, aby na něj ostatní nečekali. Dnes jsem je vyhnala taky. Odjížděli pozdě, v 10 h měli být v Olomouci. V duchu jsem se omlouvala všem, kteří na ty tři čekají... Hodiny na troubě ukazovaly přesných 10:00 hodin při odjezdu smečky za doprovodu šíleného deště a vichru. To jsem si i říkala, jestli by neměli v takovém počasí radši zůstat doma (větře, utiš se trochu, potřebuju, aby se všichni tři Blíženci vyvenčili!). Nakonec odjeli k mé úlevě a myslím, že i k jejich (byla jsem nějaká opravdu přejetá). O 20 min později mi přistává sms...
"Víš, kolik je hodin?!"
Kouknu na mobil... No... 09:25 h... Kouknu na troubu... 10:25 h... Jejda... Strašně, ale strašně jsem je hnala, aby stihli příjezd na 10 h na místo určení. Tak moc jsem je hnala, až tam dorazili o víc než půl hodiny dřív. Snad mi to odpustí...
Ale to je přesně ono! Posuny času z letního na zimní a podobné další nesmysly nám prostě nedělají dobře! Ať je to jak chce, dnes můj manžel díky mému hlídání času dorazil snad poprvé v životě s předstihem. A myslím, že trhl rekord :D
Žádné komentáře:
Okomentovat