Když vzpomínám na své začátky yogy, usmívám se. Na lekci jsem šla jen proto, abych utekla od dětí, které v tu dobu vyžadovaly veškerou mou pozornost a čerpaly veškerou mou energii. Sobecky jsem chtěla utéct ze stereotypu, ve kterém jsem fungovala jen jako máma, kuchařka, uklízečka, organizátorka, bloggerka, kamarádka. Taky si vybavuju, jak dlouho mi trvalo než jsem se vůbec odhodlala na první lekci. Pořád jsem si hledala výmluvy, až jednou přišel "Den Blbec" a já prostě potřebovala utéct od všech. Vydupala jsem si hlídání dvojčat, sbalila ručník, oblečení, pití a nic netušíc se vydala do tehdy největšího studia.
Už jsem vstup do studia sám o sobě byl příjemným zážitkem. Všechno, nač se člověk podíval, uklidňovalo. Nikdo neřešil nic a všichni se usmívali. U recepční jsem vyzvěděla veškeré informace týkající se všeho nutného, vzala to přes šatny a pak už šup do sálu. Po otevření dveří mě přivítalo vedro jako v sauně, takže moje první myšlenka byla na útěk :) Říkala jsem si, že takhle přece nevydržím dýchat hodinu a půl, natož u toho dělat ještě nějaké ásany! Ale utíkat pryč jsem určitě nechtěla, tak jsem zatnula zuby a poslouchala - ne, doslova hltala - každé slovo lektorky, která lekci hot yogy vedla.
Pocity po lekci jsou nepopsatelné. Radost, nadšení, úsměv - vnitřní. Všechny buňky v mém těle křičely "Tohle je ono, tohle jsi hledala a tohle potřebuješ!" Byla jsem tolik nadšená, že jsem se zanedlouho vydala znova. A pak zase... Takhle jsem se dopracovala k pravidelným návštěvám lekcí a yogu si zamilovala.
U yogy jde vždy, tedy ve většině případů, o fyzično. Nejdřív tam chceme chodit kvůli zpevnění těla, uvolnění zkrácených svalů, rozproudění energie. Jenomže jakmile začneme yogu praktikovat pravidelně, fyzická stránka se změní i na tu duševní.
Přichází uvolnění hlavy, vypuštění nežádoucích myšlenek. Člověk je postupem času někde jinde, co se své mysli týká. Najednou ji dokáže ovládat, své myšlenky si hlídá, dokáže transformovat ty negativní na pozitivní. Jistě, vždy přijde den, kdy ať se snažíme jakkoliv, nemůžeme se naladit na lepší vlnu. I tohle ale patří k životu, tak proč nenechat špatný den, ve kterém řešíme třeba smutek, plynout tak, jak má? Proč se snažit měnit naše chmury, když i tohle si musíme odžít? Jde o to, nebýt k sobě tvrdý, přísný...
Píše se o tom všude - dnešní svět je nekompromisní v tom, že je rychlý a chce po nás obrovské výkony. Kolik jenom my ženy musíme zastat rolí?A ještě se u toho tvářit jako nejspokojenější bytosti na světě? Dovolme si polevit, vypnout. A třebas i pomocí yogy. Protože ona učí to, co jsme všichni zapomněli... Spontánnosti. Otevřenosti. Upřímnosti. Jemnosti.
Proč to nezkusit, není čeho se bát! Jsem vděčná, že jsem otevřela dveře sálu a vstoupila. Protože tím se mi otevřel svět yogy. A tohle je svět v harmonii... A pokud...
...dokážeš vytvořit harmonii ve svém vlastním životě, tato harmonie se rozšíří do celého světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat